Galerie a Muzeum do odvolání uzavřeny!

muzeum

Více než 400 exponátů uměleckého skla dokumentuje vývoj železnobrodské sklářské tvorby zhruba od r. 1920 do devadesátých let dvacátého století. Samostatné oddělení muzea se věnuje dalšímu železnobrodskému symbolu, skleněným figurkám. Návštěvníci jich mohou shlédnout přibližně tři stovky. Drátkových, modelovaných, foukaných i hutnických.

Kapitoly

  • Významné železnobrodské figurkářské firmy
  • Jaroslav Brychta
  • Železnobrodské skleněné figurky
  • Vývoj železnobrodských figurek
  • Významné železnobrodské figurkářské firmy

    Železnobrodská sklářská škola byla založena v r. 1920. Už v prvním ročníku byl stanoven hlavní obor vyučování, a to vinutí a malba skla.

    Mezi prvními absolventy tříletého studia (pouze chlapci, dívky studovaly jenom dva roky) byl i Stanislav Halama (1906 -1988), talentovaný, schopný figurkář. Na budování oboru vinutého skla se podílel už jako student. V období 1925–28 na pozici dílenského učitele spolupracoval s prof. Jaroslavem Brychtou na zavedení nových figurkářských směrů. V roce 1930 založil vlastní firmu, Sklářský závod a export – Železný Brod. V sortimentu firmy byly kvalitní figurky modelované i foukané, později také hutní.

     

    V roce 1932 založil firmu další absolvent sklářské školy, Josef Kleinert (1912 – 2004). Jeho Závody uměleckého skla nabízely široký sortiment modelovaných figurek, skleněné květiny a později též figurky hutní. Kleinertovi figurky pochopitelně vycházely z návrhů J. Brychty. Později je ale také pro Kleinerta navrhoval Miloslav Klinger. Tento mimořádně významný sklářský výtvarník a zručný figurkář byl po ukončení sklářské školy ve firmě J. Kleinerta určitý čas zaměstnán.

     

    Z nedalekého Vrátu pocházel další železnobrodský výrobce figurek, Jaroslav Klápště (1911-1990). Sklářskou školu navštěvoval v létech 1925 – 1928, vlastní firmu založil r. 1933. Zaměstnával asi 20 pracovníků, několik kvalitních figurkářů pro jeho firmu pracovalo doma. Kromě figurek nabízel i další obchodně úspěšné produkty, skleněné květiny malé i velké, bižuterii nebo brože, některé z nich prováděné originální technikou miniaturní mozaiky.

  • Jaroslav Brychta

    Otec železnobrodských skleněných figurek

     

    Narodil se 9. března 1895 v Pohodlí u Litomyšle do učitelské rodiny. Po ukončení měšťanské školy tři roky navštěvoval Zemskou školu řemeslnickou v Litomyšli. Po dalším roce stráveném ve štukatérské dílně odešel studovat sochařství na Uměleckoprůmyslovou školu do Prahy.

    V r. 1919 se přihlásil do konkurzu na místo učitele odborné školy a od ledna 1920 byl stipendistou Ministerstva školství a národní osvěty na Kamenickošenovsku a Novoborsku.
    V r. 1920 se oženil a 1. srpna přišel do Železného Brodu, kde 1. října zahájila činnost Státní odborná sklářsko-obchodní škola.
    V r. 1922 navrhl první tažené figurky, ty byly průběžně vystavovány na výstavách doma i v zahraničí.
    V r. 1923 byly zhotoveny podle jeho návrhů první drátkové figurky.
    V r. 1924 se narodila dcera Jaroslava, v r. 1928 syn Radovan.
    Od r. 1943 se zabýval pokusy s přetavováním rozemletého skla v sádrových formách a inicioval tak vznik tavené plastiky.
    V r. 1950 byl jmenován ředitelem Vyšší odborné školy sklářské v Železném Brodě,
    v r. 1952 na vlastní žádost ve funkci ředitele skončil.
    V r. 1960 převzal Řád práce a v r. 1965 mu byl propůjčen titul Zasloužilý umělec.

    Jaroslav Brychta zemřel 5. října 1971 v Železném Brodě.

     

    Jaroslav Brychta je autorem několika soch umístěných v Železném Brodě. Železnobrodskou sokolovnu zdobí jeho sochy borců, r. 1930 byla před sokolovnou odhalena socha T. G. Masaryka a socha skláře před sklářskou školou. V nadaleké Zásadě byl r. 1934 odhalen Brychtův pomník padlým a v r. 1936 vytvořil sochu Práce pro budovu železnobrodské spořitelny.
    Práce Jaroslava Brychty, především jeho skleněné figurky, byly vystavovány na nesčetných výstavách po celém světě. O Jaroslavu Brychtovi a jeho figurkách bylo natočeno několik filmů a bylo vydáno několik publikací.

    (Údaje byly čerpány z publikace A. Langhamera a M. Hlubučka Jaroslav Brychta, spoluzakladatel a tvůrce železnobrodského skla).

    brychta

  • Železnobrodské skleněné figurky

    Důležitý podíl na slávě železnobrodského skla mají skleněné figurky. Historie jejich vzniku bude navždy spojena s osobou profesora železnobrodské sklářské školy Jaroslava Brychty, který od počátku 20. let minulého století postupně ve spolupráci se skláři – figurkáři výrobu skleněných figurek na železnobrodsku zavedl a úspěšně rozvíjel. A tak postupně na první pokusy představované špendlíky s kovovou jehlou a skleněnou vrchní částí, většinou ve tvaru miniaturních zvířátek, navázaly figurky sešívané, tažené, drátkové, foukané a modelované.

     

    Hutnické figurky se začaly vyrábět na železnobrodsku po r. 1927, inspiraci nalezl profesotr Brychta především u sklářů v italském Muranu. Klasické hutní postupy umožnily produkci figurek větších rozměrů a jejich výroba už nebyla úplně individuální. Vyžadovala dokonalou souhru skláře pracujícího u sklářské pánve s figurkářem připravujícím na kahanu jemnější součásti propracovaného díla.

     

    Stejně jako v dalších oblastech výroby uměleckého skla na železnobrodsku bylo okolo r. 1930 založeno prvními absolventy místní, nedávno založené sklářské školy několik firem zabývajících se úspěšně právě výrobou skleněných figurek. Také Jaroslav Brychta našel mezi sklářskými výtvarníky zdatné nástupce. Miloslav Klinger, Miloslav Janků a po r. 1960 i Vilém Dostrašil, dokázali pokračovat a dále formovat toto specifické umělecké odvětví.

     

    Vídeň, Benátky nebo duryňská Lauscha , Saská Kamenice nebo Berlín, to jsou příklady sklářských center kde se skleněné figurky vyráběly současně nebo i dříve než v Železném Brodě. Ale Brychtovi železnobrodské figurky vítězily! Antonín Langhamer píše: „Pokud se o Brychtových figurkách v zahraničí psalo, jiné figurky byly také připomínány, ale srovnání s nimi vyznívalo v jeho prospěch. Oceňována byla jejich českost, lidovost, veselost, ale také umělecká přesvědčivost a srozumitelnost. Vyrovnávaly se s životem i konkrétními událostmi, se světem dětí i dospělých. A bylo-li třeba, byly i sociálně kritické“. A už navždy zůstanou naše, železnobrodské.

    _MG_6528

  • Vývoj železnobrodských figurek

     

    Před rokem 1920

    Vzniku železnobrodských figurek předcházela výroba jednoduchý skleněných špendlíků.  Vrchní část kovového hrotu byla vtavena do drobné skleněné plastiky, jednoduše pojatého zvířátka, ovoce apod. Jejich výroba vycházela z místních tradičních postupů užívaných zejména při výrobě tzv. vinutých perlí.

    Různobarevné špendlíky sloužily švadlenám ale i jako ozdoba při připichování vstupenek na klopy kabátů a byly to nepochybně první miniaturní figurky na Železnobrodsku vyráběné.

     

    Sešívané figurky (1920 – 1921)

    I touto technikou vyráběné figurky využívali práce viklářů (navíječů). Roztavená, plastická sklovina se navíjela na drátek. Z drátku se vytvarovalo očko a takto připravené dílky sloužily jako jednotlivé součásti budoucích figurek. Primitivně modelovaná hlavička měla drátek zatavený napevno, na něj se navlékalo například tělíčko. Jednotlivé takto připravené části se potom sešily návlekovou nití.

     

    Tažené figurky ( 1921 – 1923)

    Postupné získávání zkušeností v oboru umožnilo vývoj figurek tažených. Při jejich tvarování bylo využito přirozeného chování roztavené skloviny. Ta se ohýbá, natahuje apod. Když se k tomuto chování přidal úmysl a předem určený záměr byly takto vytvořeny méně náročné figurky z tažených skleněných tyčinek jednoduše zdobené kapkami jiné skloviny. Z nich se postupně i za pomoci nástrojů tvarovala malá křidélka, ouška apod. Taženým figurkám bylo i přes jejich primitivní pojetí už možné vtisknout později tak výrazně uplatněný smysl pro humor. Fantastické pojetí figurek se postupně přiklánělo ke skutečné přírodě. Byly vyráběny složitější labutě, rybičky, konkrétní zvířátka, ale i  sportovci apod.

     

    Drátkové figurky

    V létě 1923 podnikl prof. Brychta se svým žákem Stanislavem Halamou několik prvních pokusů s výrobou drátkových figurek. Jejich základem byla většinou střední část, tělíčko, ze které vyčnívaly v potřebných místech zatavené drátky. Na drátky se potom navlékaly další komponenty, navíjením či jednoduchým modelováním připravené části končetin doplněné navlečenými korálky apod. , včetně hlavičky.

    Drátkové figurky byly neobvykle pevné, odolné proti rozbití. Umožňovaly změnu formy jejich pohybu bez použití kahanu, pouhým tvarováním drátků. Vývoj drátkových figurek obsáhl dosti dlouhé období let 1923 – 1935 a umožnil realizovat náročnější výtvarné záměry jak co do formy tak i obsahu.

     

    Foukané figurky

    Foukání skla na kahanu byla technologie u nás prakticky neznámá. Jaroslav Brychta se s ní seznámil v r. 1927 v německém Duryňsku, v okolí města Lauscha kde s ní pracovali již celá staletí. Princip není složitý, ale vyžaduje kromě jiného použití materiálu v té době u nás neznámého, namísto skleněné tyčinky skleněné trubičky.

    Na Železnobrodsku vyráběné foukané figurky sice vycházely z poznatků získaných v Duryňsku, ale další vývoj už nesl všechny znaky Brychtovi tvorby. Některé vzory, vytvořené na rozhraní let dvacátých a třicátých ve sklářské škole jsou součástí vyráběného sortimentu foukaných figurek až do dnešních dnů. Technologie foukání figurek poskytla základ pro nastartování mimořádně úspěšné výroby českých vánočních ozdob. Až do té doby byly doménou především Německou.

    Modelované figurky

    Modelované figurky navazují na techniku tažení, ale zdokonalují ji. Svůj název dostaly okolo r. 1930. Jsou to plastiky s většími nároky na modelaci, ztvárnění pohybu i povrchového řešení. Pracovní postupy nevyžadují zvláštních změn tradičního výrobního zařízení, ale více zkušeností, péče, času a patřičnou dávku výtvarného cítění. Zvládnutí náročnější techniky modelovaných figurek stejně jako jejich foukání prostupuje celým dalším vývojem tohoto sklářského odvětví až do současnosti.

     

    Hutnické figurky

    Vzniku typicky železnobrodských hutnických figurek předcházely studijní cesty prof. Brychty do Itálie v r. 1923 a 1928. Především v Benátkách ho zaujala práce v malých sklářských dílnách, kde se zhotovovaly předměty u malých pecí zpravidla s jednou pánví.

    První pokusy o masivní skleněné figurky, které byly nazývány hutnickými, se v Železném Brodě odehrály už v r. 1928. Ale až v r. 1934 kdy byla ve sklářské škole zapálena první pokusná pec došlo ve vývoji hutnických figurek k rozhodujícímu zvratu, technické problémy výrobu provázející byly úspěšně dořešeny.

    První hutnické figurky čerpaly náměty z pohádek, uplatněny byly lidové motivy i svět zvířat. K oblíbeným patřily i postavy z Prodané nevěsty. Výroba hutnických figurek vnesla do figurkářského prostředí nový prvek, kolektivní práci. K jejich vzniku je třeba součinnosti několika sklářů, z nichž každý plní přesně vymezenou úlohu. Vývoj v oblasti hutnických figurek představuje dlouhou cestu od jednoduchých, menších prací až po velké, téměř monumentální plastiky na jaké se zaměřil například významný železnobrodský sklářský výtvarník Miloslav Klinger.

     

    Železnobrodskými figurkami se zabývá několik více či méně rozsáhlých odborných publikací. Označit rozdělení figurek podle konstrukce či technologie užité při jejich vzniku se pokouší celkem vžité rozdělení použité i zde. K tomu je třeba uvést, že se mnohdy jednotlivé způsoby prolínají a nelze takto jednoznačně figurku definovat. Stejně není možné vnímat problematiku tak že např. tažením se vyráběly jenom primitivnější figurky na počátku jejich vývoje, zatímco modelování je zárukou jejich dokonalosti a vyspělosti.

     

    Literatura:
    Brychta J. ,Volf M.B. :  Živé sklo