Akademický sochař, sklář. V létech 1924-1927 studoval na Státní odborné škole pro zpracování dřeva v Chrudimi. V rozmezí let 1927–1934 navštěvoval ateliéry prof. Mařatky a Štipla na Státní umělecko-průmyslové škole v Praze. Po ukončení studia pracoval převážně jako pedagog, v r. 1946 odešel z rodné Vysočiny na sever Čech. Po krátkém působení na Státní umělecké škole v Jablonci n. N. přešel r. 1947 na Státní sklářskou školu do Železného Brodu. Nejprve výtvarně vedl oddělení broušení skla, od r. 1954 do r. 1961 nově vzniklé oddělení tavené plastiky, do r. 1968 ještě přidružené oddělení bižuterie. V témže roce ze školy odchází, ale ve spolupráci se Skloexportem Liberec pokračuje v tvorbě skleněné plastiky i v dalších létech.

Sochař, medailér, glyptik a sklářský výtvarník. Vystudoval šperkařskou školu v Turnově a po krátké praxi ve Vídni nastoupil na UPŠ Praha do ateliérů profesorů Suchardy a Kloučka. Od roku 1904 asistentem a o čtyři roky později profesorem pražské UMPRUM. Ve svém ateliéru vychoval mnoho významných sklářských výtvarníků.

Významný sklářský výtvarník studoval na SUPŠS v Železném Brodě v létech 1966 – 1970, Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, ateĺiér profesora Libenského navštěvoval v období 1970 – 1976.

Sochař, sklářský výtvarník. Po absolvování železnobrodské sklářské školy v roce 1924 a UMPRUM u prof. Drahoňovského, Mařatky a Štipla vedl v létech 1945 – 51 oddělení rytého skla na sklářské škole v Kamenickém Šenově. Od roku 1951 zastával místo profesora oddělení rytého skla na sklářské škole v Železném Brodě. Rytiny prováděl nejen na křišťálu, ale také na sklech vrstvených a přejímaných.

Po absolvování sklářské školy v Železném Brodě a krátké praxi založil r. 1930 jako jeden z prvních závod na umělecké zpracování skla broušením, pískováním, leptáním a rytím. Firma proslula vysokou kvalitou výrobků. Specialitou byly objekty s reliéfními figurálními motivy. Mimo to závod nabízel i figurální lisované sklo. Díky organizačním schopnostem a odborné kvalifikaci se Rudolf Hloušek stal předsedou okresní sklářské organizace.

Absolvent železnobrodské sklářské školy. Po ukončení Vysoké školy uměleckoprůmyslové proslul jako malíř a ilustrátor. Byl také scénografem a tvůrcem zejména kreslených filmů – po Adolfu Hoffmeistrovi převzal vedení ateliéru filmu a televizní grafiky na VŠUP. Mnoha tuzemských i mezinárodních ocenění získal především za ilustrační tvorbu pro děti. Krátkou dobu působil v Železném Brodě jako sklářský výtvarník.

Malíř, grafik, sklářský výtvarník a pedagog. U prof. Juny v železnobrodské sklářské škole studoval malbu, v období 1934 – 39 pokračoval ve studiu na UPŠ Praha v ateliéru prof. Kysely. Vedle významného díla malířského a grafického vynikl jako výtvarník v oblasti skla rytého, malovaného, tvarovaného hutně i nad kahanem. Od r. 1939 do r. 1951 byl profesorem železnobrodské sklářské školy.

Sochař a sklář s dokonalým porozuměním pro vnější i vnitřní projevy sklářské hmoty. SUPŠS v Železném Brodě navštěvoval v období 1953 – 1957, po maturitě odchází plně zaujat materiálem do praxe. Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, ateliér St. Libenského absolvoval v r. 1967, v dalším roce nastoupil do železnobrodské sklářské školy jako profesor. V r. 1990 byl jmenován jejím ředitelem.

Významný sklářský výtvarník, železnobrodskou sklářskou školu navštěvoval v období 1938 – 1941, ateliér prof. Štipla na VŠUP Praha v létech 1942 – 1948. Jako umělecký návrhář pracoval úspěšně pro několik skláren, spolupracoval s předními sklářskými mistry. Jeho doménou byla hutní dobrušovaná plastika. Ve funkci uměleckého profesora působil i na železnobrodské střední uměleckoprůmyslové škole, v období 1963 – 1966 byl jejím ředitelem.

Po absolvování sklářské školy a praxi v několika firmách zavedl r. 1938  v Držkově nedaleko Železného Brodu výrobu broušeného, pískovaného a uměleckého skla.

Jeden z nejvýznamnějších sklářských výtvarníků 20. století se narodil r. 1921 v Sezemicích. V létech 1937 – 1939 studoval na odborných sklářských školách v Boru u České Lípy a Železném Brodě, ateliér profesora Holečka na Uměleckoprůmyslové škola v Praze navštěvoval v období 1939 – 1944. V r. 1945 nastoupil na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou do ateliéru profesora Kaplického, studium ukončil r. 1949. V létech 1949 – 1954 vyučoval na sklářské škole v Novém Boru a působil jako návrhář v Borském skle. Od r. 1954 do r. 1963 zastával funkci ředitele SUPŠS v Železném Brodě, poté nastupuje na místo vedoucího sklářského ateliéru na VŠUP v Praze. Během svého působení se nesmazatelně angažoval v mnoha oblastech uměleckého sklářství.

Sochař, rytec, glyptik, malíř, sklářský výtvarník a pedagog, všestranně nadaný umělec studoval rytí skla na železnobrodské sklářské škole v oddělení prof. Přenosila, UPŠ v Praze v ateliérech prof. Drahoňovského a Štipla. Jako pedagog působil v období 1941 – 1961 na šperkařské škole v Turnově, v období 1961–1976 byl profesorem střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Železném Brodě.

Rytec, významný sklářský výtvarník . V období 1926 – 1929 navštěvoval oddělení rytého skla u profesora L. Přenosila na Státní odborné škole sklářsko-obchodní v Železném Brodě, v létech1929 – 1934 ateliér profesora Drahoňovského na pražské Státní uměleckoprůmyslové škole. Od roku 1938 působil na železnobrodské sklářské škole jako pedagog, mezi roky 1966 – 1970 jako její ředitel. Vynikl zejména jako autor poetických rytých motivů na brusem předtvarovaném čirém skle.

Architekt, sklářský výtvarník, r. 1913 nastoupil na UPŠ Praha. Postupně vystřídal ateliéry prof. Dítěte, Hofbauera, Kysely a Plečníka. Po ukončení studia r. 1921 krátce působil v Litomyšli a Mladé Boleslavi. V r. 1924 se stal prvním ředitelem Odborné sklářské školy v Železném Brodě, v r. 1948 musel školu opustit. Na mimořádném rozvoji sklářského institutu měl rozhodující podíl.

Významný sklářský výtvarník ale také nadaný malíř, starší syn Aloise Meteláka, prvního ředitele železnobrodské sklářské školy. V rámci silné rodinné tradice navštěvoval Milan Metelák tuto školu v období 1943 – 1947, v létech 1947 – 1952 pokračoval na VŠUP v Praze v areliéru prof. Štipla. Souběžně, a to od r. 1948 do r.1951 studoval též na pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Svůj mimořádný umělecký cit uplatnil především v návrzích pro harrachovský závod Borského skla. Pozoruhodné je ale také jeho dílo malířské.

Mimořádně talentovaná sklářská výtvarnice ukončila studium na železnobrodské Odborné sklářské škole r. 1930. V roce 1935 založila se svým manželem úspěšný Umělecký sklářský ateliér v Železném Brodě zaměřený na broušené, ryté, malované a leptané sklo, později i na skleněné figurky. V r. 1937 nastupuje k dalšímu studiu do ateliéru prof. Kysely na UMPRUM. Po r. 1948 působí jako výtvarnice n.p. Železnobrodské sklo.

Známý sklářský výtvarník, glyptik a ilustrátor studoval UPŠ v Praze u prof. Kysely a Štipla. Po svém působení v Novém Boru, Železném Brodě a Desné se stal r. 1960 docentem na VŠUP v Praze kde pobýval do r. 1977.

Sochař, rytec skla, designér a pedagog. Po absolvování Odborné šperkařské školy v Turnově studoval sochařství v ateliérech prof. Drahoňovského a Suchardy na pražské UMPRUM. Na UPŠ ve Stuttgartu studoval u Wilhelma von Eiffa. Od r. 1922 do r. 1958 působil jako vedoucí oddělení rytého skla na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě. Svým moderním přístupem k výtvarnému i technickému pojetí rytiny významně formoval vývoj této klasické  sklářské techniky.

Sklářská škola v Železném Brodě byla založena jako první toho druhu v českých zemích r. 1920. Nadšená skupina mladých ambiciózních pedagogů pod vedením schopného ředitele Aloise Meteláka vydobyla institutu v krátké době mimořádný respekt. Od r. 1926 škola sídlí v architektonicky velmi zdařilé budově, jedné z železnobrodských dominant. Umělecká díla která se v meziválečném období ve sklářské škole zrodila byla značena pořadovým číslem a rokem jejich vzniku.

Dlouholetý sklářský mistr škrdlovické sklárny.

Osobitý rytec skla, malíř a grafik, sklářská legenda. Navštěvoval železnobrodskou sklářskou školu, oddělení prof. Juny a Přenosila, rok bez viditelných následků strávil na UMPRUM v ateliéru prof. Drahoňovského. Ve čtyřicátých létech dospěl k nezaměnitelně osobitým kresbám a rytinám z vesnického prostředí, objevují se i náměty milenců, mateřství a rodiny. Jeho výsledky byly natolik nepřehlédnutelné že zastínily tvorbu ostatních autorů, jeho samotného ale neuspokojovaly. Chtěl se věnovat grafické tvorbě a proto nastoupil na pražskou Akademii, studoval u profesorů Silovského a Pukla. Po r. 1948 ale musel školu kvůli politickým názorům opustit. V polovině padesátých let přichází s technikou tzv.“stínové rytiny“. Návrhy tvořil až do r. 1974.

Svoje Železnobrodské závody pro rytí a broušení skla založil po absolvování sklářské školy v r. 1930. Schopnost majitele obklopit se nejen nejlepšími rytci a brusiči  ale také nejschopnějšími výtvarníky zaručovala nejvyšší kvalitu produkce a byla hlavní příčinou mimořádného rozvoje firmy. Začátkem 40. let zaměstnával J. Vele výtvarníka Jindřicha Tocksteina, pracoval pro něho M. Plátek a někteří Štiplovi žáci, příležitostně též jeho bratr Bohumil, blízký spolupracovník J. Drahoňovského.

Všestranný sklářský výtvarník, sochař, šperkař. V období 1917 – 1921 studoval UMPRUM v ateliérech profesorů Horejce a Nováka. Ve funkci profesora železnobrodské sklářské školy působil až do r. 1961. Na škole zavedl v r.1931 obor klasická mozaika, později vedl oddělení rytí sklářských forem. Jako jeden z nejbližších spolupracovníků Aloise Meteláka patřil k iniciátorům nového pojetí užitkového a uměleckého skla.